Italské perličky

- A kam jedeš? Na Palmovku? ... Kam dál na jih? Do Neapole? Tam je to nebezpečné! ... Ještě víc na jih??? Ale tam už nic není, tam se nejezdí!! ... Ty ses úplně zbláznila! Vždyť tam ani nedojedeš! Na první pumpě tě někdo popadne, nacpe do kufru a probudíš se někde na Sicílii! To už tě pak nenajdeme ani Interpolem!

- Tak kde jsi? Gargano? Znám. To je ve Vieste, že? ... Tam ne? Tak kde? ... Co? Jaká laguna, jaké mořské jezera? Jsi vůbec na Garganu? Víš to jistě? A ty si neumíš najít nějakou civilizovanou oblast? Ty musíš vždycky vlézt do největší prdele, co existuje, že?

- Madonna mia, ona si dává cappuccino na večer!! Ona se zbláznila! To není možné! Cappuccino večer! Madonna mia! To nepřežiju!

- Kde jsou ti dva na seznamu?

- Oni tam nejsou.

- Tak to jsou další mimo seznam. Proč tam nejsou?

- Protože to jsou jiní!

- Jak jiní?! Vy jste všichni jiní! To bude bestseller o tomhle kempu, ne cestopis! To je jak u blbejch tady! Jsem ještě neviděla podobný blázinec!

- No tak jsme všichni praštění, no a co, to se snad nemusíš hned rozčilovat!

- Jana, víno! Bílé víno! Subito, subito!! Pomodori! Víc subito!! Rýže pro bambini! Hned teď! Běž! Honem!... Vím, že jsem cvok! Subito!

- A až budeš psát svou knihu, víš co máš napsat! Jsem vysoká blondýna s modrýma očima!

- No jasně! Neprozradím, že moje kolegyně je něco malého, černého, sotva většího než kýbl...

- Tak to teda ne! Ve tvé knize budu vysoká modrooká blondýna! Budu mít lovestory s ženatým klientem a jeho manželka mi přijde nafackovat!

- Jsi se zbláznila? Ty si myslíš, že hodlám psát takové ptákoviny?

- A proč ne? Přece tam nebudeš líčit náš popis práce v letní sezóně!

- Co to má zase znamenat, jakou kontrolu?! Tihle klienti nepřijeli, oni odjíždějí, kontrolu už jsem dělala, tak proč znovu?

- Já vím, že odjíždějí! Áno, kontrolu znovu, běž, už čekají třicet minut!

- Kde je ten papír s tou první kontrolou? Dala jsem ho sem!

- Nevím, není tu! Běž!

- On se vám ztratil, co?! To snad není pravda!! A že čekají? Nevěděla jsem, kde je apartmán č. 34, lítám po celém kempu jak idiot, protože na nich vůbec nemáte čísla!

- No tak se hned zase nerozčiluj, tak jsme idioti všichni, no! Můžu snad za to?

- Já se z ní zblázním! Je tu první noc a hodinu řeší, jestli má před odjezdem svlíct povlečení... panebože!!

- Jasně, že svlíct povlečení, jsi jí měla říct! A nejlépe tři dny předem, aby na to nezapomněla!

- Vidíš? Takhle se ten mobil-home zamyká!

- Děláš si srandu?! Vždyť jsem to právě teď ukázala já tobě! To ti nevadí?

- Vadí. Právě proto ti to vysvětluju.

- Tady snad fakt nikdo není normální...

- Není. No a?

- Nevíš kde jsou klíče od baru? ... Nemáš klíče od baru? 

- Možná je má Marcello a Roberto. Nebo Giovanni.

- Rosella! Nemáš klíče od baru?

- Já? Já uklízím bungalovy! Co bych já dělala s klíčema od baru?

- Tak když to neví sama barmanka a vykládá mi, že je má možná kuchař nebo vedoucí supermarketu, tak proč bys je nemohla mít ty?

- No to je pravda. Tak se ještě zeptej údržbářů a vrátného na bráně!

- Takže bestseller budeš psát o kempu, román! Hele, tak naše šéfka je - Mussolini. Ne, Mussoliniho necháme pro naši menší šéfku. Ta největší bude rovnou Hitler...

- Poslyš, dávej si ten klíč od karavanu dovnitř. Nenechávej ho venku ve dveřích.

- Proč? Tu se snad krade jako v České republice?

- No to ne, ale ... víš jak. ... Co kdyby nás třeba napadlo přijít?

- Ha ha ha, tak to jsem v bezpečí! Každou noc po návratu z práce oba dva sotva lezete! To byste neriskovali...

- !!! Ty hele!! ... Nemístná provokace od tebe! ... Ale máš bohužel pravdu. To by byla nejspíš fakt ostuda...

- Bolí mě nohy... doma mi je vždycky masíruje manžel. Taky byste mi je mohli namasírovat, vy dva...

- Hele Rosa, kolik stojí ten krém co máš na nohy? 25 Eur? Poslyš, tak za padesát Eur ti ty nohy taky namasíruju!

- ??? Cože? Tak za to, že tě nechám masírovat mi nohy a ještě svým krémem, ti mám zaplatit 50 Eur?! ... No ty jsi úplný blázen!!

- Kde je malý Michele? ... Kde na zdi? On maluje? ... Héééj, Picasso! Nahoře ti tam pták udělal skvrnu! Znova!

- Jak se ti dnes pracovalo s naším uřvaným specialistou?

- Dobře! Je zlatíčko.

- ??? Jakto?

- Byl dnes nezvykle milý a dokonce i pozdravil.

- Co??? ... Tak to bude nemocný!!

Kontrola inventáře bungalovu před odjezdem klientů

- Takže píšeme dále: 4 nože, 5 sklenic, 5 šálků,  jeden kbelík, jedno koště

Klient: - Jeden pes, jedna manželka...

- Ne, naši animátoři nedělají v noci kravál, když končí. A jejich program jsem ještě neviděla, mi dělá animaci každý večer Roberto a Rosa, když se vracejí z práce! Roberto si buď na celé kolo zpívá ty svoje siciliánské songy nebo řve jak pavián. A Rosa ječí do přestávek, kdy se Roberto nadechuje.

Giovanni:  To je tzv. animazione gratis!

- Prosím vás, co se v té kuchyni každý den děje? Na ten řev už jsme si zvykli, konečně jsme v Itálii, ale co ty rány? To je šílené!

- To je šéfkuchař. Toho si nevšímejte, on si buď zpívá nebo řve. A když nestíhá, tak mlátí hlavou o plechovou skříň.

- Tak dneska se mě ptala jedna klientka z těch bungalovů za kuchyní, kdo tam každý den tak strašně řve. Že slyší kravál, křik, rány, do toho ječí nějaká ženská - a ptala se mě, jestli se tam mlátí nějací manželé. Že sem jezdí devět let, ale něco takového tu ještě neslyšela!

- Měla jsi ji zavést z druhé strany kuchyně, aby se na našeho Roberta i podívala - ha ha ha! To by rychle zjistila, že poslouchat jeho řev je lepší, než se na něho koukat!

- Roberto má teď po tom úraze fakt ránu. Jakmile vyleze z kuchyně ven na světlo, tak vyděsí všechny klienty, co tam sedí. Úplně bílý obličej, zpoza čepice mu lezou ty dlouhé černé kudrny, fialově podmalované oči, na čele bílý obvaz - no jak Frankenstein!

- Jani, jakto, že dnes ráno přišla pro čaj Angele Elisa a ne ty? To bylo nezvyklé pro mě!

- Dneska jsem v trestu! Včera jsem Angelu třikrát po sobě rozčílila, takže teď jí za trest nesmím nosit čaj!

- Angela mi dala příkaz napsat seznam věcí, které v supermarketu chybí, že je koupí. A když jsem jí to předložil, tak to všechno poškrtala. A pak přišla do marketu a chtěla vědět, proč jsou ty regály dole prázdné. No to jsem nachystal na to zboží z toho seznamu, které tady mít nebudu, vysvětlil jsem jí.

- Na, Jani. Dostal jsem včera od tebe dva tenisové míčky a vracím ti tři.

- Ale! V kempu dochází k reprodukci tenisáků?

- Ano, množí se všechno. To víš, horké jihoitalské noci!

- Vincenzo, ke mně! Takže hele: bungalov číslo osmnáct, nefunguje...

- Nech toho! Nikam nejdu!

- Kape tam vodovod! Casa mobile č. 14...

- Já ti ten seznam roztrhám!

- Napřed si vyslechneš všechny poruchy! Ve čtrnáctce si klient sám vyměnil plynovou bombu. Kde má dát tu starou?

- Ať ji hodí třeba za plot na silnici, mi je to jedno!

- Výborně, řeknu mu to. Další bungalov -

- To se ti to dneska vtipkuje, když tu není Angela, co?

- Kde jsi byl ty čtyři dny?

- V Německu.

- Jsi opálený! Ty se jezdíš z Gargana opalovat do Německa?

- Jistě. Copak mám tady čas?

- !! ... Ne, tady jsou fakt samí blázni...

- Jedeš pryč?

- Ano, S Angelou. Budeš mít chvíli klid, bella.

- Hm. ... A poslyš, nemůžeš se pak vrátit sám?

- !!! ... No to samozřejmě můžu, ale asi to neudělám, protože chci žít!

- Jano, nemáš tady obálku na dopisy?

- Obálku na dopisy?? Tady?? ... Jsme v prádelně, Roberto, víš o tom?

- No a co? Mamma mia! No a co, že jsme v prádelně! Ani tu obálku na dopisy tady nemáš!

- Tak ti hlásím, že jsou do tebe tady tři zamilovaní. Dva a jeden!

- Co? To jako jeden dospělý a dvě děti? 

- Ne, tři dospělí. Ale ten třetí má smůlu! Je ženatý, a má tu s sebou děti. Takže jsme ho už předem vyloučili!

- Chtěl bych s tebou strávit dnešní noc, cara.

- Ne, ne, ne! Takhle ne! To je na mě moc rychle.

- Tak já počkám do zítřka! ... To už bude akorát, ne?

- Akorát to bude až tak měsíc po vašem odjezdu! Zavolám ti!

- Jak vypadá dnešní situace?

- Všichni se už úplně zbláznili. Nicola jde přes celý kemp vysypat jednu poloprázdnou popelnici, recepce je dokořán, nikdo tam není, jen venku chodí Pino s čoklem a já jsem si málem domů odvezl čtyři popelnice plné trávy, protože jsem si je zapomněl vyndat z auta...

- Marcello marně hledá v kuchyni hrnec, kam by se vešel Grande Moby Dick...  S principiessou to bude jednoduché, tu strčíme do pračky a necháme tak dlouho točit, až se jí srovná hlava... Hele, nechceš ji někdy ošplíchnout tou pumpou, když už se s ní každý den v poledne oháníš?

- Ano, už mě to napadlo, když se kolem nesla s kabelkou a tím čoklem - úplně jsem dostala křeč do ruky!

- Ty to máš jednoduché, ty jsi sibiřan, tak se ožereš z Vodky. Italové ale tvrdý alkohol nepijí, tak z čeho se má ožrat chudák Angelo?

- Z kafe!

- Tak která je ta tvoje loď?

- Ta vlevo. Ne, vpravo. Počkej… nebo ne... ta naproti!

- Ty nepoznáš svou vlastní loď?

- On si už nepamatuje, viděl ji jen jednou, když ji kupoval, protože mu ještě chyběla loď!

- Jdu spát. Tak Jano, jak jsem řekl. Můžeš mi kdykoliv zavolat, pocítíš-li potřebu.

- Vidíš Jani? Tonino ti poskytuje výsadu kdykoliv v noci mu zavolat. Jen tobě!

- !!! ... Jak jsem šťastná, že mu můžu kdykoliv v noci zavolat! Já jsem určitě přijela do Itálie jen kvůli tomu!

- Tonino, všechny informace i návod máš tady v tom časopise!

- To tak rychle nepřečtu. Teda přečtu, ale nic z toho nemám! Vlastně vůbec nevím, jak to číst, abych ty informace co nejrychleji pobral!

- Já ti poradím! Sedni si na ten časopis, Tonino! Bude to blíže centru myšlení!

- Sranda musí být a já jsem vždycky pro srandu. Tonino je moc fajn kluk, Jano!

- Který Tonino? Nějaký tvůj kamarád? Je lepší než ty? Přiveď ho!

- Včera mi ten prdlý Franco říkal básničku. Ovšem to bylo něco tak přiblblého, že jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo mu zopakovat, že není normální. To nemělo žádný smysl, ani se to nerýmovalo – 

- To musela být italská pozdní secese. Básníci soumraku!

- Ano, tak tím se to vysvětluje. Už jsem si myslela, že je jen idiot.

- Schovej tu peněženku, nebo mě rozzlobíš!

- Nemůžeš mi pořád dávat chleba grátis!

- Říkám ti schovej to! Já bych chtěl něco jiného, než platit za chleba! Ty víš co! A celý balíček - All inclusive!

- Jenže nemůžeš, viď? Jsi ženatý!

- Neboj se, letos něco vymyslím!

- Tak to chci vidět! Mluvíš o All inclusive a pak mě někde na cestě přepadneš s žádostí o Last minute!

- A proč chceš teď zastavovat u moře?

- !!! ... No já nevím, proč u moře! Je to víc romantické!

- Co?? Snad mi nechces vyprávět verše pod hvězdami?“

- Samozřejmě. Musíš taky poznat italskou poezii.

- Prima, tak já zapnu počítač a hned si to budu psát!

- To víš, že jo! Toho počítače se ani nedotkneš! Napíšeš si všechno až zítra!

- Dobře, ale doufám, že to bude k publikování!

- Bude. ... Ale asi by´s to raději neměla publikovat...

- Co děláš, že máš tak ztuhlé svaly po celých zádech? Jak beton!

- Hm, … pracuju.

- Vy tady nechodíte na cvičení? U nás chodí policisté pravidelně cvičit v rámci pracovní doby!

- U nás ne. V Itálii se necvičí. Tady se jí.

- Já se učím rychle česky, poslouchej: Giulio, běšdoprdele!!  Neser!!  Debile!! Magore!!  Giulio – co? Ovno! Týývole!! Uchyle!!

- !!! ... Úžasné. Hele, běž utřít ty stoly. A ty už ji nic neuč, prosím tě!“

- To nepůjde, zlato! Mě to hrozně baví! Roberta je velmi učenlivá holka!

- Janyčka se už naučila vařit?

- To já ji učím!

- A nejen vařit! Kolik nových slov už jsem se naučila při tom vaření, hele: sporca puttana, cazzo, ziocola, una merda, troia, figa – zapomněla jsem na něco, pane učiteli?

- !!! ... Fancullo!

- Aha, ještě tohle!

- Schválně jestli poznám, co pijete. Michele má Prosecco, Antonio má Mojito a Gabriele má Sex on the beach!

- On má bohužel jen tu beach!

- Já ti to vysvětlím amore, to parmigiano ve skutečnosti není spálené, je pouze opálené/připálené!

- Jasně, to je jak s tebou! Ty taky nejsi ve skutečnosti uřvaný, psychopatický neurotik, ty jenom pracuješ, že jo?

- Bruschetty jsou připraveny! A nespálit zase, prosím, děkuji!

- Fancullo - do prdele!

- Ne! Do pece!

- Pojď se mnou na chvíli dovnitř! Na jednu minutu! Chci ti ukázat, jak funguje můj nový stroj na kafe!

- !!! ... Ty už fakt nevíš, co by si´s vymyslel!

- Já vím ... jsem úchyl, že? Hm, úchyl z Lido del Sole. … Poslyš, to vlastně není žádné Lido del Sole, to je Lido del Maniaco.

- Tak by se mělo navrhnout do katastru jako nový název obce! Zcela odpovídá realitě!

- Co je, co koukáš? Ještě jsi nikdy neviděla zapnutý fén v ledničce?

- Ne, to jsem teda neviděla. Vidím, že máš tady s ním v kuchyni veselo. Co to jako má být, proboha?

- Rozmrazuje led, tos nepoznala?

- Aha. No vidím, že se tu odborně vzděláváš. Vedle čistíš počítač a kopírku kompresorem, proč bys tady nemohla rozmrazovat led v ledničce fénem...