Alberobello

Malebné městečko s domečky skřítků zvané trulli. Je to jako vstup do pohádky Walta Disneye.

Alberobello je vnitrozemské jihoitalské městečko, asi 50 km za Bari. Dominantou jsou malé kamenné kuželovité domečky trulli ve staré části. Stále se zde bydlí, takže se jedná o živý skanzen pod širým nebem. Domečky jsou bílé s kamennými střechami ve tvaru úlu. Každou zdobí miniaturní cimbuří - pinnacolo se starověkými znaky, které tvoří astrologické a kosmologické symboly.

Alberobello se rozkládá na dvou kopcích v malebném kraji Valle d´Itria, který je také označován jako kraj třešní a mandloní. Mezi kopci kdysi protékala řeka, tak jako většina vodních toků v jižní Itálii, je její koryto dávno vyschlé. Ve východní části je vystavěno moderní město, na západním kopci se rozkládá historické centrum s domečky trulli.

Historie domečků trulli: Podle archeologů sahá původ úlovitých obydlí až k mykénské kultuře, jiné teorie hovoří o hrobkách či kultovních stavbách starých tisíc let na Středním Východě. Jisté je, že podobné stavby vznikaly už v dávném starověku, ty nejbližší například na Sardinii - tzv. nuraghi. Lze se tedy domnívat, že jejich původ sahá až k samé kolébce civilizace - do Mezopotámie.

Historie trulli v Alberobellu: Název pochází z řeckého trullos = kupole (jméno Alberobello znamená v překladu "krásný strom"). V jižní Itálii se začaly domečky stavět v 16. století, kdy údolí Valle d´Itria spadalo pod nadvládu hrabat Conversano. V té době platilo nařízení Neapolského království zvané prammatica de baronibus (možno přeložit jako Nařízení z velké moci) z 15. století, podle níž zakládání městských osad podléhalo dani. Conversané proto přiměli osadníky stavět svá obydlí ve stylu trulli - tedy "nasucho", aby mohly být snadno a rychle rozebrány, až bude krajem projíždět královská inspekce nebo v případě razie výběrčích daní. V r. 1797 se skupina obyvatel z Alberobella vydala do Tarenta požádat o audienci samotného krále Ferdinanda I. Sicilského se žádostí o autonomii obce. Král je skutečně vyslyšel a ještě téhož roku vydal dekret o samostatnosti budoucího městečka. Podle nového daňového nařízení se musela platit daň z dokončených staveb. Opět se ukázala praktičnost těchto obydlí - stačilo rozberat střechu a výběrčí daní nechali obyvatele na pokoji...

Studna uvnitř obydlí: Apulie je velmi chudá na vodní zdroje. Jak už jsem psala výše, také místní řeka vyschla již před několika stoletími vlivem rozsáhlého kácení lesů. Lidé ji museli čerpat z podzemí, takže poměrně dobře ovládali proutkařství i studnařství. Voda se stala vzácnou, což byl ostatně další důvod, proč stavěli trulli nasucho - nemohli si dovolit plýtvat vodou na maltu. Raději ji používali k zavlažování. Většina trulli tak byla postavena buď přímo na podzemním vodním zdroji nebo na umělé vodní nádrži! Nejprve vyhloubili hlubokou jámu, kterou vyložili kameny a utěsnili jílem. Na ni položili dřevěné trámy a na ně nakladli velké ploché kameny. Do dutiny pod podlahou zachycovali dešťovou vodu pomocí sestavených kanálků.

Regiony jižní Itálie patřily vždycky k nejchudším a k nejohrožovanějším. Z moře i z pevniny. Pokud je nedrancovali piráti a dobyvatelé, utíkali sem nejrůznější psanci, uprchlíci, vojenští zběhové a zločinci. Téměř od žádné vlády místní lidé nemohli očekávat ochranu. Cizí i místní vlády se zde střídaly jedna za druhou a rovněž i ony jižní Itálii pouze připravovaly o její bohatství. Jednou z největších pohrom byla zpráva, že do kraje táhne drancující armáda. Lidé zareagovali po svém. Bleskurychle rozebrali své domečky a ukryli se v podzemních cisternách pod stavbami. Zklamaní žoldnéři místo vesnice našli jen hromady kamení...

Architektura (genialita v jednoduchosti): Úplně první domky měly tvar kupole hned od země. Postupem času dostaly základnovou zeď kruhového tvaru, na kterou se kladla kupole ve tvaru jehlanu. Měly jen jednu místnost kvadratického půdorysu, stěny byly silné a vysoké 1,5 metru. Kruhové zdi byly stavěny ve dvou vrstvách a mezi nimi se pokládal štěrk. Kámen jako stavební materiál byl zvolen z toho důvodu, že všude kolem je velmi kamenitá půda. Ještě dnes jsou pro Apulii typické všudypřítomné kamenné hráze. Lidé zde odjakživa sbírali kameny z polí, dávali je stranou, třídili a rovnou zužitkovali. Ty vhodnější použili na stavbu trulli, z těch ostatních vybudovali kamenné hráze, které v kopcovitém terénu zabraňují splavování půdy. Stěny jsou postaveny z plochých, na sebe naskládaných kamenů bez jakéhokoliv pojiva. Zvenčí jsou omítnuty bílým vápnem, které má vodotěsnou funkci - zabraňuje pronikání vlhkosti. Vrcholek kupole je zakončen velkým plochým kamenem a ozdoben bílou čepičkou pinnacolo se symbolem. V jediné kruhové místnosti bydlela celá rodina. Děti spaly ve výklencích ve zdech, které oddělovaly závěsy. Nad touho hlavní místností byly položeny trámy a vybudováno patro. Tam se uskladňovaly potraviny. Tepelná izolace trulli je geniální. V zimě zde neproniká vlhkost a v létě je uvnitř příjemný chládek.

Alberobello dnes: V Alberobellu a okolí se nachází až 1500 trulli. Domečky jsou všechny stejné, doslova "nalepené" na sebe opravdu jako včelí úly. Značná část starého města se již přeměnila v turistickou atrakci. To znamená, že v mnoha trulli už se nebydlí - jejich obyvatelé je přeměnili na krámky, obchůdky, kavárny či ubytovací struktury. Tam, kde se stále bydlí, jsou místní velmi milí a za poplatek vás pustí ochotně dovnitř. Bohužel přibývá domků, které jsou již v dezolátním stavu a jsou nabízeny k prodeji. Pro bohaté zahraniční turisty to asi vypadá lákavě - do té doby, než se osobně seznámí s italskou byrokracií... V každém případě představuje návštěva Alberobella nezapomenutelný zážitek. Městečko je od r. 1996 na seznamu Světových kulturních památek UNESCO.

 


Vytvořte si web zdarma! Webnode